divadlo Jiřího Myrona

Národní dům v Moravské Ostravě byl řešen jako jednopatrový objekt na půdorysu ve tvaru L s palácovým novorenesančním průčelím do prostoru nynějšího náměstí Msgre Šrámka. Symetricky rozvinuté průčelí zdůrazňuje střední pětiosý rizalit, završený mansardovou střechou. Po stranách jsou tříosá postranní křídla. Hlavní společenský sál Národního domu, určený jak pro divadlo, společenské akce, tak i koncerty, byl umístěn v zadním dvorním křídle. Po roce 1918 v něm fungovalo kino a v letech nacistické okupace byl adaptován pro potřeby stálé divadelní scény. Další úprava proběhla v 2. polovině 60. let minulého století. Prostor sloužil nepřetržitě divadlu (Divadlo Jiřího Myrona) až do požáru ze 6. na 7. prosince 1976, kdy budova do základů vyhořela. Ostravský architekt Ivo Klimeš využil původní průčelí Národního domu a přední trakt budovy a začlenil je do novostavby. Zbytek totiž tvoří nově navržená stavba v podobě dvorního křídla s dynamicky modelovanou hmotou sálu a provaziště, opatřenou tmavě červeným keramickým obkladem Rakodur a kovovými okny i dveřmi (hliníkové rámy), vyrobenými firmou Zukov. Z ulice Čs. legií se hlavním vstupem vchází do obdélného foyeru se šatnami, bufetem, vstupem do přízemí divadelního sálu a na dvojramenné, mramorem obložené schodiště do foyeru v patře. Oba prostory jsou propojeny kruhovým světlíkem s vertikálním skleněným lustrem od Jaroslava Svobody (1938). Na zadní stěně foyeru je umístěna busta Jiřího Myrona od Karla Vávry (1914-1982). Na stěně podesty spojovacího schodiště mezi přízemím a patrem je umístěna tapisérie Věry Tošenovské (1924-2011) pod názvem „Představení začíná“. Sál s jevištěm jsou utvářeny jako reformované kukátkové divadlo s proměnlivým prostorem jeviště a s proscéniem protaženým do stran. Prostorovou dynamiku zdůrazňuje akustický strop, řešený jako skladba skulpturálních „vln“. Divadelní sál má dvě úrovně – přízemí a balkon a jeho celková kapacita činí 667 míst. Jednotu mu dodává zvolený barevný tón v podobě zlatavé barvy obkladů stěn, výmalby, koberců i polstrování sedadel. Stavbu divadla řešil architekt Ivo Klimeš (1932) ze Stavoprojektu Ostrava, projektant divadla v Mostě nebo úprav budovy Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Návrhem interiéru DJM se zabýval architekt Radim Ulmann (1928), známý především svou specializací na řešení divadelních křesel. Divadlo řešili I. Klimeš s R. Ulmannem jako celostní umělecko-architektonické dílo, což se projevovalo ve využití shodných materiálů (nerezové zábradlí, madla a rámy dveří, prosklené stěny i dveře, dřevěné a mramorové obklady, mramorová dlažba.