Město vzniklo ve 2. pol. 13. stol., v rámci markvartické kolonizace řízené ze Šarfenštejna u Benešova n. P., na místě starší vesnice rozložené ve svažitém terénu v údolí řeky Kamenice. Založení města rozdělilo původní vesnici na dvě části – Horní a Dolní Kamenici, nové městské jádro bylo vysazeno na levý břeh. Město vzniklo na dně údolí, které nebylo vhodné pro zemědělskou činnost, ale ideální pro řemeslnou výrobou (produkce dřeva, textilu, skla). První bezpečná zmínka o Kamenici je z roku 1352, kdy byla městečkem o rozloze 3 hektary s farním kostelem, který patrně přetrval z předchozí vesnice. Od počátku tvořilo centrum čtverhranné náměstí (nám. Míru), z něhož vychází čtveřice komunikací, kopírujících směr světových stran. Ploše náměstí dnes dominuje centrálně umístěná kašna se sochou Immaculaty. Ze severu bylo město chráněno a vymezeno vodním tokem, z ostatních stran bylo obehnáno hradbami. Pravidelnost náměstí je narušena pouze na JV, kde je řada domů táhnoucí se k východu posunutá za linii čtyřúhelníku náměstí. Vzniklá široká komunikace tvořící vlastní menší tržiště. Důvod této nepravidelnosti není zcela jasný. Může se jednat o reakci na přirozené rameno řeky Kamenice, které bylo později využito pro náhon, který sloužil k pohonu mlýnů a pro městskou lázeň. Náhon byl zakryt až ve 20. stol. Budoucí náměstí 28. října (Koňský trh) historicky tvořilo součást horního (východního) předměstí, které vzniklo podél cesty z města koncem 15. stol., kdy byla zdejší půda rozparcelována a rozprodána poddaným. Dlouhé, přibližně obdélné náměstí je tedy výsledkem následné organicky rostlé zástavby, jejíž půdorysná parcelace byla v zásadě dotvořena na počátku 17. století. Město bylo vypáleno r. 1444 za vartenberských válek, poté došlo díky aktivitě navrátivších se Vartenberků k jeho ekonomickému a stavebnímu rozvoji, př. k obnově městského kostela ležícího jižně od centrálního náměstí. Kostel sv. Jakuba Většího na Jakubském náměstí je stavbou původně ze 14. stol. na menším půdorysu než stávajícím, první zmínka pochází z roku 1352, zasvěcení sv. Jakubu je pak doloženo v roce 1457. Kostel prošel přestavbami v r. 1562 a v l. 1604–1605 pod vedením stavitele Petere Patzenhauera. K JZ nároží je připojena hranolová věž, ze které vede krytá chodba do zámku. Zámek začali stavět Vartenberkové, ale dobudovali jej Vchynští (Kinští), kteří Kamenici vlastnili v l. 1614–1945. Důkazem emancipace města byla městská radnice č. p. 219 stojící přibližně uprostřed severní fronty náměstí Míru. Dům z konce 15. století byl přestavěn a rozšířen roku 1591 zednickým mistrem ze Žitavy Nikolausem Jäneckem. Závěrečná a sjednocující přestavba pak proběhla v polovině 19. století. Správa kamenického zboží zpočátku sídlila na hradě Kamenice, poté se přestěhovala do nové rezidence ve městě, která postupně vyrostla do několika v podstatě autonomních budov. Počátek stavby zámku na jižním okraji města byl v l. 1537–1540 za Bedřicha Prokopa z Vartenberka. Zadlužené panství r. 1614 koupil Radslav Vchynský z Vchynic, jehož synovec Vilém po r 1619 nechal přistavit jižní křídlo, patrovou stavbu s arkádami a mansardovou střechou. Areál prošel celkovou rekonstrukcí v 18. stol., dílčí úpravy proběhly i ve století následujícím zednickým mistrem I. Dittrichem. Zámek sloužil jako sídlo správy panství a po roce 1850 velkostatku. Po druhé světové válce areál získala správa státních lesů, která v něm měla kanceláře a byty zaměstnanců. Koncem 17. stol. začala vrchnost omezovat nevýnosnou zemědělskou výrobu a podnítila rozvoj tradičních místních výrob, zejména textilní a sklářské. Textilní výroba byla pro Kamenici stěžejní až do pol. 20. stol. A ovlivnila její podobou vznikem řady výrobních areálů přímo v centru. Za ekonomické konjunktury vzniká Poutní kaple Narození Panny Marie (1736–1739), postavená podle plánu litoměřického Octavia Broggia. Kaple vznikla na dosud nezastavěné severní straně intravilánu, při Kunratické cestě, u hřbitova, kde stála do r. 1749 dřevěná kaple se zázračnou mariánskou sochou z r.1680. Pro sochu byla postavena nová centrální kaple s ambity čtvercového půdorysu z l. 1749—1769, které realizoval Kačinka inspirovaný broggiovským ambitem v Bohosudově, zvonice je odvozena od obdobné stavby v Horní Polici. Vzestup industriální výroby patrný od poloviny 19. století, a proto r. 1869 je dobudována Bömische Nordbahn (Česká severní dráha), jejíž největším zákazníkem byly Preidlovy přádelny. Místní podnikatel, mecenáš a starosta Franz Preidl (1810–1889) se v 2. pol. 19. stol. zasloužil o vybudování řady městotvorných objektů – spořitelny č. p. 272, správní budovy č. p. 328, chudobince či interiérů mariánské poutní kaple. Původní gotické a renesanční město se tedy mohlo rozvíjet pouze na volných územích severním směrem a po okrajích intravilánu. Severní páteřní ulicí je Nerudova, původně Kapelní, která vede na bezejmenné náměstíčko (křižovatku s ul. Vrchlického a U Kaple) ke kapli Panny Marie. Je rámována dvou a více podlažními řadovými domy. Nižší objekty jsou ve svém jádru dřevohlinité, vyšší jsou zděné, v podstatě všechny domy jsou omítané. Horní severní hranice lokality byla definována na přelomu 19. a 20. století (ulice Máchova, Žižkova). Ulice jsou obecně rámovány řadovou či solitérní dvou i třípodlažní zástavbou rodinných domů. Na severozápadní hranici MPZ stojí evangelický kostel z r. 1930, který je longitudinální stavbou se čtyřbokou věží nad presbyteriem. Na východě se na Žižkovu ul. napojuje bezejmenná komunikace vedoucí k severozápadní kapli ambitů kaple Panny Marie. Na východním konci Žižkovy je bývalý vrchnostenský špitál č. p. 243,který vznikl mezi roky 1751 a 1753. Směrem na východ, stále na severním břehu Kamenice, je Komenského ulice (původně Nábřežní), komponovaná po vzoru okružní tříd. Koncem 19. stol. zde vyrostly reprezentativní školní a kulturní budovy, jako např. neoklasicistní měšťanská škola č. p. 360 byla po zavedení nového školského zákona postavena díky nadaci manželů Theresie a Franze Schneiderových v l. 1881–1883. Východní cíp MPZ se rozvíjí podél ulice Dukelských Hrdinů. Dotčená komunikace vedoucí mezi Českou Kamenicí a Horní Kamenicí byla postavena mimo zastavěnou část sídla v letech 1816–1820. Zástavba podél této silnice je značně různorodá (tradiční předměstská zemědělsko-řemeslnická solitérní zástavba druhé čtvrtiny 19. století, zděné eklekticky pojednané solitérní a řadové domy druhé poloviny 19. století až po zděné rezidenční vily počátku 20. století. Jižní část městské památkové zóny je tvořena rozvolněnou zástavbou domů v ulicích rámujících náměstí Míru. Jižní páteřní ulicí je Lipová, původně Nová ulice, která vznikla na jižním předměstí roku 1658. V tomto roce majitel panství Johann Octavian Kinský zrušil část zámeckých zahrad, které po rozparcelování přenechal poddaným pro výstavbu domů. Nová ulice byla nejprve zastavěna štítově orientovanými dřevohlinitými domy, které jsou v současnosti částečně přezděné či nahrazené novostavbami z 19. stol. Další jižní ulice jsou zastavěny značně heterogenními budovami, vzniklými za baroka, přes historismus druhé poloviny 19. stol., jsou zde i stavby meziválečného dekorativismu. Stavby 1. pol. 20. stol. zde jednoznačně převažují (viz továrna GEC č. p. 612, továrnická vila č. p. 624 atd.). V ulici Štítného je památkově chráněný komplex pivovaru, který se vyvíjel od baroka do počátku 20. století. Přímo do ulice Štítného zasahuje tzv. stará sladovna. Tento objekt je posazen téměř do komunikace svým severozápadním nárožím. Jde o nejstarší stavbu v pivovarském areálu, navíc dochovanou ve své barokní podobě. Jde o zděnou budovu z r. 1739, s fasádami členěnými lizénovými rámy. Chráněnou kulturní památkou je i dekorativistická vila č. p. 141 v ulici Pražské. Nejvíce negativní zásahy do urbanismu v rámci MPZ jsou na východním konci náměstí 28. října, které bylo narušeno již ve 3 20.stol. narušeno demolicí několika domů, později i výstavbou supermarketu Lidl a změnou komunikačního schématu, se kterým souvisí vznik ahistorického kruhového objezdu.