Budova „Elektrické přístroje“, vznikala v několika etapách. Nejstarší je střední část stavby, která je patrna již na situaci z desátých let 20. století. Tato část byla dodatečně upravena počátkem dvacátých let 20. století a protažena jižním směrem k ulici Kolbenova, na východní straně s patrným rizalitem. Na snímku z r. 1924 je stavba označena jako „Elektrické přístroje“ (ve štítu s nápisem 1923). Tato stavební fáze je dílem V. Nekvasila z doby kolem roku 1923. Následně byla ještě přistavěna severní část (pravděpodobně do 30. let 20. století). Na dnešní architektuře budovy je patrný rozdíl v členění fasád obou částí. Obdélná budova, v jižní části třípodlažní s půdní nástavbou, v severní čtyřpodlažní. Jižní průčelí při Kolbenově ul. je zakončeno trojúhelným štítem s obíhající římsou, pokračující na vlastní budovu. Široká pravoúhlá okna členěna kovovými rámy s drobnými tabulkami, v severní části okenní otvory podvojně sdruženy. Budova je členěna třemi výraznými schodišťovými rizality a pozoruhodnými konstrukcemi betonového skeletu stavby. Tato skeletová konstrukce budov je charakteristická pro osmiboké sloupy nesoucí betonovou trámovou konstrukci. V interiéru stavba řešena jako železobetonový skelet nesený osmibokými pilíři a betonovými trámy, v patrech sloupy s polygonálními patkami a nástavci. V blízkosti této stavby se nachází jediná dochovaná chladicí věž, pocházející z meziválečného období, chráněná již jako kulturní památka. Jde o železobetonovou etážovou halu s plochými betonovými stropy v suterénu se sloupy systému Considére s hřibovými hlavicemi (nejstarší stavba tohoto typu u nás) a s charakteristickými Bechyněho rámy na rozpon 9,65 m v horních dvoutraktových podlažích, s rámovou konstrukcí krovu. V roce 1927 byl objekt prodloužen o expediční skladiště na parc. č. 1207/28.