Brocno leží pět kilometrů od Štětí na mírně svažitém hřbetu, vybíhajícím z labské roviny a spadající k rozbrázděné krajině Kokořínska. Výklad jména vesnice Brocno pochází z mařiny barvířské (broc označují přírodovědci kořen rostliny mařiny). Osada na tomto malebném místě existovala ve 14. století, první zmínky o vsi jsou z roku 1357, kdy patřila pod novou pražskou univerzitu. Na strategicky výhodné ostrožně vyrostla v první polovině 15. století tvrz, doložená roku 1452. Zřejmě na konci 16. století byla tvrz renezančně přestavěna, během třicetileté války zpustla a ve třetí čtvrtině století sedmnáctého byla opět přestavěna, a to na barokní zámek (dnes č. p. 1). Brocenský zámek, který patřil až do roku 1945 k libochovickému panství, využívala ve druhé polovině 20. století obec k bytovým účelům. Jeho stav byl už v 80. letech 20. století špatný a zámek byl opuštěn, v současnosti v r. 2022 probíhá jeho rekonstrukce. Na území tzv. Horního, či Malého Brocna existoval ještě dvůr zvaný Jaršlovský. Jeho obytná budova mohla být také druhou tvrzí. Za Pachtů z Rájova tu na místě vyrostla barokní dominanta Brocna – obrovská barokní sýpka s mansardovou střechou a pilastry (statek č. p. 61). Zajímavostí v historii dnešní obce města Štětí bylo rychlé povýšení vsi na městečko Brocno, doložené až ve 14. století, se jím stalo již během 15. století. Tento statut vyplýval z role střediska malého panství, charakterem zástavby se však Brocno přibližovalo spíše ke vsi. Na tu také během 17. století pokleslo, důvodem byl ničivý dopad třicetileté války, tehdy přišlo městečko o většinu svých domů. Vsí zůstalo Brocno dodnes. Nejmohutnější urbanistický rozvoj zaznamenalo Brocno až v první polovině 18. století, paradoxně v době, kdy bylo opět pouhou vsí. Díky nové výstavbě, kopírující především kolmou cestu na Chudolaz, a také díky domkařské zástavbě na jihovýchod od vsi převýšil počet domů trojnásobně pobělohorský stav. Na návsi vznikaly patrové domy, typické pro severočeský venkov. Ve vsi bývala škola (dnes č. p. 62), kterou před sto lety navštěvovalo 90-100 německých dětí. Býval zde také malý pivovar se sladovnou a cihelna (dnes č. p. 135). Dodnes je dochován větší počet roubených staveb s bedněnými štíty a pavlačemi z konce 18. a počátku 19. století (č. p. 17, č. p. 19), stojí tu také několik hrázděných stavení a novějších klasicistních domů. Obec s více než dvěma sty padesáti obyvateli je od roku 1995 památkovou zónou lidové architektury. Na nejstarších mapách z let 1764-83 je na návsi Brocna vidět 1 rybník ve spodní části návsi u zámku (dnešní pozemky parc. č. 174/1 a 174/3), později v roce 1843 3: rybník v dolní části návsi, střední rybník na místě dnešního hřiště a horní rybník na severovýchodním rozšířeném konci návsi. Obec je od roku 1995 chráněna jako vesnická památkové zóna, prohlášená vyhláškou MKČR č.249/95 Sb. dne 10. 9. 1995. Zástavba je semknuta kolem páteřní osy návsi kolmé k průjezdní komunikaci Chcebuz – Chudolazy, a je orientována jihozápadním směrem k areálu zámku. Zástavba kolem návsi je nepravidelná, podléhající složitému terénu, uliční síť domkařské části jihovýchodně od návsi je ortogonálnější. Stavby respektují povětšině uliční čáru, nemají jednotnou orientaci ke komunikaci. Vedle tradičních roubených staveb s podstávkami jsou zde zastoupeny stavby hrázděné i mohutné mladší (klasicistní) zděné statky. Štíty budou v patře přiznávají roubení ve střešní části jsou bedněné (lomenice), nebo obložené břidlicí (později nahrazeno eternitem), některé objekty jsou celé bedněné (deštěné). Půdorysně jsou stavby řešeny vesměs jako podélné se sedlovou střechou s přístavky chlévů a kůlen, doplněny výminky a stodolami do velkých hospodářských celků. Střešní krytinu tvoří hlavně pálená taška (bobrovka), tradiční krytinou je též břidlice, dnes nahrazena vláknocementovou šablonou. V současnosti je řada staveb kryta též plechovou, či betonovou krytinou. Prostředí vesnické památkové zóny je poměrně dobře spravované, kromě jednotlivých nedostatečností v oblasti materiálu oken (plast) a střech.