Automatická telefonní ústředna byla postavena podle projektu z roku 1967 Adolfa Petra a Iva Slavíčka. Stavba obsahuje jak technologické vybavení, tak administrační část a také bytovou jednotku. ATÚ se skládá ze dvou základních hmot. Hlavní je třípodlažní stavba se suterénem, ke které je směrem do ulice předsazen kratší vstupní jednopodlažní objekt s bytovou jednotkou a garážemi. Obě části jsou zastřešeny nízkými pultovými střechami. Stavba je řešena jako montovaný skelet. Hlavní vstup do objektu umístěný v přízemní přístavbě je společný pro obě části. Vstup je architektonicky zdůrazněn. Průčelí jsou prolomena úzkými, vertikálně orientovanými okenními otvory. Okenní výplně jsou novodobé, plastové. Fasáda je opatřena břízolitovou omítkou ve dvou odstínech: základní hmota stavby je v šedém odstínu, meziokenní pásy a zapuštěná část vstupního objektu pak v červené barvě. Sokl je obložen kabřinci. Před vstupní část předstupuje krátké schodiště, ke kterému je zakomponován betonový květináč. Stavba je od přilehlé komunikace oddělena ozeleněnou plochou a budova je zdůrazněna technickou plastikou osazenou na architektonicky ztvárněném vyústění výlezové štoly. Plastika bez názvu je dílem karlovarského sochaře Antonína Kuchaře.