kostel, původně synagoga

Sakrální objekt bývalé synagogy, dnes kostela Církve československé husitské, se nachází na východní straně areálu. Na straně západní je přes dvorek dvěma ohradními zdmi připojen k malé modlitebně. Jednopodlažní stavba o výšce patrové budovy, skrývá částečné druhé podlaží v podobě někdejší ženské galerie. Synagoga má obdélný půdorys, bez rizalitů či přístavků. Zastřešena je sedlovou střechou, z východní strany zvalbenou. Na severní i jižní straně plochu střechy ve vlnce v ose západních oken přizvedá drobné volské oko. Na západní straně byla střecha po konverzi pro křesťanské účely doplněna v sedle o drobnou lucernovou věžičku. Ta je hexagonální, na lucernu dosedá šestiboká jehlanová mansardově lomená stříška zakončená hrotnicí bez ozdobného ukončení (snad zaniklé). Neorománská fasáda synagogy je prostá, založená na symetrii a motivu sdružených, segmentově zaklenutých oken. Nejjednodušší je fasáda západní, vstupní, která se obrací do dvora. Otevřena je pouze vstupem v ose v přízemí. Obloukový portál je zdůrazněn pou-ze vpadlým hladkým rámem. Dveře jsou zde rámové, dvoukřídlé, dělené na šest polí, s dřevěnými kazetovými výplněmi. Hlavní severní a jižní boční fasáda jsou shodné, o třech okenních osách, liší se pouze čtvrtou druhotně prolomenou osou ve fasádě severní, jde o ok-no z technické místnosti. Hrubě omítnutý sokl se pod trojicí oken zvedá až pod skloněný parapet, ukončený podokenní římsou. Šambránu každého okna tvoří obloučkem vyžlabený rám. Jemná linka nadokenní římsy, vzdutá třemi oblouky, je průběžná. Korunní fabionovou římsu doplňuje obloučkový vlys. Římsa s vlysem obepíná budovu i na východní straně. Vý-chodní fasáda je na rozdíl od bočních užší, je členěna dvěma slepými okny a středním okén-kem kruhovým. Linka, která na bočních fasádách tvoří nadokenní římsu, zde obepíná obě niky slepých oknech a okénko kruhové, a vytváří svým rámováním jejich širší šambránu. Okna jsou z exteriéru překryta mřížemi, které jsou pozoruhodně utvářeny z hustě přichycených drátů na základní prutový rám a působí jako rákosové rohože. Konstrukce: Budova je zděná, protože je zdivo omítané a omítka jen místy porušená, zdící materiál nelze s jistotou určit. Nicméně u soklu ale i nad ním prosvítá lomový kámen (převážně zřejmě opuka), přesnější prvky fasády jako podokenní parapety a římsa soklu jsou cihelné. Západní štít je z čistě cihelného zdiva (ze strany interiéru půdy neomítaný). Místnosti jsou plochostropé, stropy patrně trámové. Schodiště je dřevěné, do přilehlých zdí vetknuté resp. podezděné. Konstrukce přesahu ženské galerie je skrytá, ovšem dřevem obložená, bude patrně dřevěná včetně podpůrných sloupů (jejich materiál překrývá nátěr). Krov je dřevěný. Jde o hambalkovou konstrukci podepřenou dvojitou stojatou stolicí propojenou pod valbou nad východním závěrem. Do krovu nově vložená věžička má rovněž dřevěnou konstrukci. Jen ocelí přichycené tři trámky příčné překračují vazné trámy krovu, plus dva menší hranolky napříč opět podélné, vynášejí šest vysokých sloupků, které vystupují nad rovinu střechy. Střechu tvoří keramické bobrovky na latích, kladené jednoduše. Věžička je kryta plechem. Interiér: Do synagogy se vchází ze dvorku portálkem v západní stěně. Dispozice začíná předsíní, na kterou navazuje na severní straně uzavřená místnost pro technické zázemí o půdorysu cca 2 x 2 m, mohlo by jít i o někdejší mikvi. Odvětrána je drobným oknem do severní fasády. Jižní prostor předsíně vyplňuje schodiště na galerii s drobným jen částečně vzadu odděleným prostorem pod schody. Prostor je přístupný obloukem, zaklenutým úzkým otvorem bez výplně. V této části okna absentují. Za předsíní již následuje vlastní velmi prostý sakrální prostor. Dnes je uzpůsoben křesťanské liturgii zazděním oken, odbouráním aronu v čelní, východní stěně a vybudováním podia vyvýšeného o čtyři stupně. Část původních schodů k aronu nové podium možná obsahuje. Snad skrývá i zbytek části někdejší bimy. Ženská galerie v patře se nachází nad traktem předsíně, který přesahuje směrem do sakrální-ho prostoru balkonem, podepřeným čtyřmi podporami: dvěma sloupy a dvěma polosloupy. Jde o štíhlé sloupky s převýšenou patkou, bez hlavice. Boční dva jsou ovšem jen polosloupy, kvůli formální návaznosti na boční zeď a šířku balkonu, balkon ovšem přesahuje do západ-ních oken a vytváří zde pozoruhodnou situaci, kdy polosloupu nad úrovní parapetu chybí záda. Předprseň balkónu je obložená širokými prkny a členěná do pěti polí lizénový rám vyřezávaný vlnkami a na spodu do listovce. Z tribuny je při severozápadním koutu (při použití žebříku) stropním vlezem přístupná půda resp. prostor krovu bez podlahového záklopu. Velká okna do sálu jsou dvoukřídlá, každé křídlo osmitabulkové. Oblouková část nad poutcem je dělená třemi lomenými obloučky na šest tabulek. Na spodu oken jsou dochované žlábky s chrliči na skapávající vysráženou vodu (pět ze šesti). Pod galerií dvě mělké niky flankují shodně velký vstup z předsíně, nadsvětlík jeho zárubně je rovněž dělený lomenými obloučky. V čele sálu, kde bývaly původně schody k aronu, se nachází zděný dlážděný stupínek. Kruhové okno v ose má dochovaná barevná skla, rozeta je červeno modro bílá. Aron nahradil kalich s křížem a biblický verš „Kdo nemiluje, nezná Boha, neboť Bůh láska jest.“ Podlaha sálu je opatřena obdélnou na vazbu kladenou dlažbou. Strop je prostý, rovný, omítaný. Zejména na stropě prosvítá původní zdobná výmalba pod monochromním světlým nátěrem. Interiér doplňují tři ze stropu vyvěšená novodobá svítidla a jedno přisedlé nad galerií. Na stropě jsou dochované i háky v místech někdejších svítidel před elektrifikací (původně zřejmě šest lustrů standardních, jeden středový a ner tamid /věčné světlo/). Zmínit je třeba prosté jednoramenné zalomené schodiště z předsíně do patra na galerii, jež je z rubové strany opatřené rozměrnou signaturou s datací (Ed. Grat. 22. 7. 1887, Leitmeritz a/d E).