Torza tří hrázděných domů (dříve čp. 265/I, 266/I a 267/I), která jsou dnes součástí domu čp. 268/I, nalezneme ve Větrné uličce u Sokolovského náměstí. Soubor, známý v současné době jako Valdštejnské domky, se dříve také nazýval Černé loubí. Objekty představují poslední doklad hrázděné zástavby libereckého Nového Města, založeného Albrechtem z Valdštejna mezi lety 1622–1634. Domy v okrajové části náměstí, jejichž vznik klade literatura až do let 1678–1681, unikátně dlouho odolávaly rozrůstající se mladší zástavbě. V 70. letech 20. století byl havarijní stav domů vyřešen tak, že došlo ke kompromisu zachováním kulis štítových průčelí a jejich zakomponováním v utilitární přístavbě stavební školy. Částečnou představu o původní stavební podobě domů si lze udělat z historických fotografií a plánové dokumentace profesora Gustava Lahna z roku 1900. Trojice patrových, převážně hrázděných domů stála na hloubkových parcelách vymezených při založení Nového Města. Do ulice se domy obracely jižními štítovými průčelími s otevřeným širokým podloubím. Vnitřní, částečně upravovaná dispozice vycházela z přetrvávající středověké tradice. V uspořádání hloubkového dvojtraktu se postranní průchozí chodba otvírala v přední části do menší síně s kuchyní a navazující obdélnou místností. Patro přístupné schody, ústícími v malé síni, rozdělovala podélná středová chodba a kolem ní uskupená čtveřice komor. Z historické fotodokumentace je patrné roubené přízemí u krajního domu, ale rovněž i částečné mladší vyzdívky provedené především v zadních průčelích u zbylých dvou objektů. Část dřevohliněných konstrukcí krylo svislé bednění nebo vápenný nátěr. Sedlové střechy se spojenými úžlabími byly pobity štípaným šindelem.