Storchova vila se zahradou je situována na SZ okraji Zbraslavi při Bartoňově ulici (dříve Ke Krňovu) na úpatí vrchu Havlína, v těsné blízkosti vstupu do areálu zbraslavského kláštera. Areál vily čp. 630 tvoří: : hlavní budova-Storchova vila čp. 630 : zahrada se souborem teras s podzemními prostorami : ohradní zdi a oplocení se třemi vstupy-vjezdy. : pozemky parc. č. 250 a 251 V severní části se nachází přístavba garáže (není KP). Vila čp. 630 (dříve čp. 107) pro JUDr. Františka Storcha (někdy udávána verze Štorcha) byla postavena v letech 1907-1908 podle projektu významného brněnského architekta Karla Huga Kepky, přičemž byly částečně využity konstrukce menší vilové stavby z let 1892-1893. V celkovém pojetí areálu vily se odráží a mísí více stylů a inspiračních zdrojů včetně historismu, moderny či secese. Vila: Stavba členitého půdorysu i hmot je ve své severnější (původem starší) části nižší, jižní část (původem mladší) má hřeben střechy ve vyšší úrovni. Střechy jsou převážně mansardové, v místech členitějších hmot objektu (rizality, schodiště, vikýře) je zastřešení odlišné (zvalbené, pultové, sedlové). Dominantním prvkem je schodišťová věž při JZ zahradním průčelí s jehlancovou střechou. Vila má výrazně dekorativně zdobená průčelí za použití plastických a malovaných převážně geometrických motivů v místech okenních šambrán, parapetních výplní či ve štítu vikýře. Výzdoba přesahů říms je pojata v několika různých variantách, rovněž s využitím převážně geometrických motivů. Dřevěný vikýřový štít nad levým rizalitem JV průčelí je ztvárněn jako lomenice s přilehlým úsekem zastřešení (citace "podlomenice"). Okno v patře tohoto rizalitu je zdůrazněno dvojicí dekorativně pojatých dřevěných sloupů. V JZ průčelí do zahrady je umístěno v kruhovém proskleném výklenku zobrazení Zbraslavské madony, lemované štukovým rostlinným ornamentem. Dveře a okna jsou dochována z období výstavby (resp. z období následných úprav, jako okna pův. otevřené terasy, okna střešních vikýřů). V některých oknech jsou dochovány dřevěné rolety. Vila je většinou patrová s navazujícím podkrovím. Vzhledem k rozdílné úrovni terénu se z pohledu od ulice suterén jeví jako přízemí. V plánech jsou označována jednotlivá podlaží jako: suterén, (zvýšené) přízemí, 1. patro. Přičemž v severní nižší části vily označení 1. patro zahrnuje podkrovní prostory, zatímco v jižní části nad 1. patrem následuje vlastní podkroví. V úrovni suterénu se při JV nároží nachází hlavní vstup s navazujícím schodištěm do přízemí. Další prostory suterénu původně sloužily jako kuchyň, prádelna, pokoj pro služky, sklepy, vedlejší schodiště, aj. V přízemí se nacházely převážně pokoje, hala se schodištěm do patra (v prostoru věže), v JZ části dispozice pak zimní zahrada. Vedlejší schodiště ze suterénu pokračovalo dále do patra. 1. patro zahrnovalo původně otevřenou verandu v JZ části dispozice, další pokoje, koupelnu, schodiště na půdu, aj. Interiéry vily byly řešeny velmi reprezentativně. Ústřední prostor představovala schodišťová hala, v horní části s motivem oratoře. Ve výzdobě haly i dalších prostor interiéru se uplatňovala zejména štuková a sádrová výzdoba (kazety, rostlinné motivy, profilované tahy, rosety), dřevěné vyřezávané prvky (dřevěný kazetový strop verandy, dřevěné sloupy ochozu vstupní haly, dřevěné zábradlí), kovové mříže, ozdobné luxfery, aj. Stěny některých místností měly dekorativní tapety. V objektu bylo vytápění ústředním topením s topnými tělesy uzpůsobenými na míru jednotlivých prostor (např. v rozích místností). Ve vstupní hale se nacházel falešný krb s tělesem ústředního topení, obložený glazovanými plasticky zdobenými obkladačkami. Specifickým náročnějším řešením se vyznačoval krov. (Interiéry jsou v současné době nepřístupné, jedná se o informace platné ke konci 70. let, zejména od 90. let proběhla řada /i nepovolených/ úprav). Zahrada se souborem teras s podzemními prostorami: Vilu obklopuje rozsáhlá zahrada. Vzhledem ke stoupajícímu terénu při úpatí vrchu Havlína je úprava zahrady částečně terasovitá, převážně v západní části. Ve hmotě terasy (SZ a JZ přiléhající k hlavnímu objektu vily) jsou obsaženy další prostory (provozní zázemí, skladové, aj.). Přístup do těchto prostor je zajištěn vstupy ve zděných terasních průčelích z dvorků při SZ a JZ nároží hlavní budovy. Součásti teras jsou i schodiště a pilířové oplocení. V severní části areálu je přízemní přístavba garáže, která není předmětem navrhované ochrany. Ohradní zdi a oplocení se třemi vstupy-vjezdy: Areál Storchovy vily je ohraničen oplocením a ohradními zdmi. Dekorativní kovové oplocení s kamennou podezdívkou a s cihelnými pilíři je zachováno především podél Bartoňovy ulice, dále v severní části areálu a v úseku při jihovýchodním nároží zahrady u odbočky západní komunikace na Havlín. Z Bartoňovy ulice je oplocení prolomeno třemi vstupy-vjezdy s dekorativními kovovými mřížovými vraty. Úseky plné cihelné zdi se stupňovitým zakončením naznačených pilířů se nacházejí především podél komunikace na Havlín na západě. Plná cihelná zeď ohraničuje také jižní a severní úsek areálu. V místě nynější vily čp. 630, v lokalitě zvané "U Zaklášterských" stály původně domy čp. 29 a čp. 107. Dům čp. 29 patřil rodině zednických mistrů Vodrážkových (činných na mnoha stavbách v přilehlém regionu), z níž pocházel i zednický mistr, tvůrce mnoha zbraslavských domů a zbraslavský kronikář František Vodrážka. V letech 1892-1893 zde byla pro majitele J. Vlčka postavena nová vila s převzatým čp. 107, která byla výrazně rozšířena a upravena do současné podoby v letech 1907-1908. Stavebníkem byl dvorní rada prof. JUDr. František Storch (Štorch, 1850-1924), významný právník, mj. autor mnoha hesel z trestního práva do Ottova slovníku naučného. Vila byla později nazývána podle nových vlastníků též jako "Suchánkova". Po r. 1974 došlo ke změně čísla popisného: původní čp. 107 bylo nahrazeno novým čp. 630. V roce 1926 koupili vilu od Storchových dědiců manželé Josef a Marie Suchánkovi, majitelé kavárny Arco v Dlážděné ulici v Praze. V majetku potomků rodiny Suchánkových (tj. rodin Suchánkových a Vepřekových) zůstal objekt až do r. 1977, kdy ho koupilo Generální ředitelství automobilových závodů. V 80. letech byla údajně plánována adaptace objektu pro předsedkyni Ústředního výboru Československého svazu žen Marii Kabrhelovou. Od 90. let 20. století došlo k dalším změnám vlastnictví (nyní je vlastníkem SOSNY ZBRASLAV s.r.o.).