Elektrárna využívala komplikované vodní dílo složené z využití vodní síly potoka Stoka i potoka Komářího pro spirální Francisovu turbínu. Tepelná elektrárna byla vybavena stacionární lokomobilou, která byla pro zvýšení výkonu opatřena zděným komínem. Elektřinu vyrábělo stejnosměrné dynamo s přenosem síly transmisí. Později, ve třicátých letech bylo dynamo vyměněno za třífázový generátor a ve strojovně lokomobily byla postavena rozvodna. Zajímavostí elektrárny byla úzkorozchodná drážka vedoucí kolem elektrárny z areálu porcelánky k mlýnu porcelánky. Samotný objekt elektrárny se skládal v severní části z kotelny lokomobily s komínem, později zde byla postavena rozvodna, střední část je dodnes strojovnou vodní elektrárny a jižní obytnou částí. Provoz lokomobilní části tepelné elektrárny byl pravděpodobně ukončen do roku 1945, kdy byl zbořen komín. Vodní elektrárna byla odstavena z provozu v roce 1964. Po tomto roce byla zbořena kotelna lokomobily. Vodní dílo a vodní elektrárna byla opět uvedena do provozu v roce 1988. Dnes je provozu vodní elektrárna a obytná část slouží k bydlení.