Samostatně stojící orientovaný roubený kostelík na kamenné, hladce omítnuté podezdívce s trojbokým závěrem a výrazným sanktusníkem s lucernou a cibulí. Podezdívka je po celém obvodu pultově kryta šindelem. Trámové konstrukce srubu jsou v nárožích propojeny rybinovými spoji. Okna jsou vsazena do otvorů, jejichž ostění tvoří svislá nezdobená břevna a záklenek je segmentově tvarován v trámoví. Výplně oken jsou novodobé. V bočních stranách závěru jsou dvě okna, v severním průčelí tři, v jižním dvě a dvě v jedné ose na západní straně. Hlavní vstup je v západním průčelí, vedou k němu kamenné schůdky a je krytý pultovou dřevěnou stříškou, jednou zalomenou a kopírující tak segmentový záklenek vstupu. Dvoukřídlé vstupní dveře jsou nové, diagonálně deštěné. Střecha je valbová, nad závěrem trojboká, krytá šindelem. Obdélná předsíň se nachází pod kruchtou, má dřevěný trámový strop a kamennou podlahu. Vedou z ní na jih dveře do sakristie se segmentovým záklenkem a na sever nové schodiště na plochostropou kruchtu s dřevěným obložením. Ve východní zdi, dělící předsíň od lodi, je prolomeno malé okno s půlkruhovým záklenkem. V lodi je dřevem obložený plochý strop a stejně obložené kněžiště, podlaha kamenná. Sakristie obdélného půdorysu je nově obložená prkny z měkkého dřeva, strop je trámový. Všechny okenní výplně jsou novodobé. „Kostelík svatého Jana Nepomuckého byl postaven na návrh Antonína Langera, rychtáře obce, v roce 1783. Velehradský klášter, který byl vlastníkem vízmberského panství a kam náležela osada Klepáčov, se podílel na stavbě kostela dřevem. Obec poskytla dělníky. Rovněž kamenný kříž připomíná počátky tohoto kostelíka. Značně poškozený kostel byl zakoupen Českou pojišťovnou a.s. a ve spolupráci s vlastivědným muzeem v Šumperku bylo přistoupeno v roce 1983 k jeho opravě. Celková oprava kostela prováděná na náklady České pojišťovny a.s. byla z velké části dokončena v roce 1991. V roce 1997 byla dokončena renovace kostela a 4. října 1997 byl kostel navrácen církevnímu životu. Dne 16. května 1998 byl vysvěcen zvon, který za 3350 marek zakoupili bývalí němečtí farníci a o tři dny později, tj.19. května. Zvon zní v tónu A2.“ (dle Miroslava Mikuláštíka, kronikáře obce Sobotín)